Výletník

Přihlášení Vzhled stránky

Rychlebské hory

Puťák nejen po hraničním hřebeni jedněch malých severomoravských hor, se spaním na rozhledně a na zřícenině hradu, jsme si opět výborně užili.
Vzpomínka na puťák Rychlebské vrchy

Letos jsme se na rozdíl od loňska opět zase jednou rozhodli využít červencové svátky a vyrazit někam ven. Pepa už s předstihem naplánoval puťák, čundr, vandr, či jak to nazvat, tentokrát po Rychlebských horách. Jsou to menší hory, o nichž mnozí netuší, kde vlastně jsou a ti, co vědí, to tam vesměs už znají. Takže pro neznalé- jsou poblíž Jeseníků a navazují na Kralický Sněžník.  Měly být zapomenutým a zapadlým „rájem“ J.

    V pátek odpoledne se na pražském hlavním nádraží po menším zaváhání našli Pepa, Dana, velká a malá Maruška, Petr- Ptolemaios, Milan a já  Pražské nádraží. Měli jsme koupené místenky, tak už jsme se „těšili“ až si v narvaném vlaku budeme moci udělat místo. Když nakonec přijel vlak ze Smíchova, čeští cestující se tradičně pohotově nahrnuli ke všem dveřím a naše skupinka, pátrajíc po umísnění našeho kupé, skončila úplně vzadu. Do kupé jsme se museli nakonec prodrat přes sousední vagón, cesta byla zcela zatarasená J. Kupé jsme obsadili celé a jedno místo jsme drželi Monice, která přistoupila až v Libni. Vůbec jsme nelitovali značné sumy vynaložené za místenky (pro nedržitele In-karet 70 Kč), protože vlak byl dost nacpaný.  Vedro bylo nesnesitelné tak, že Pepa skončil do půl těla J a až jízda vzduch trochu rozproudila Uháněli jsme směrem na Olomouc a Milan zpestřoval cestu hrou na kytaru IMG_6087. V České Třebové jsem si vzpomněl na Dobešovu píseň Pražce, kterou Milan pohotově vytáhnul ve zpěvníku a spustili jsme "...stojím v České Třebové a všude kolem pražce..." :-). V Záhřebu jsme si počkali na vlak do Bludova, nevýznamné, avšak přestupní zastávky. Ta nás konečně osvěžila chladnějším a vlhčím vzduchem. Přípoj měl bohužel asi 20 minut zpoždění. Vlak směr Jeseník nás nakonec dovezl do sedla Ramzová až někdy po deváté hodině. Během stmívání jsme vyrazili směrem na Smrk. Prošli jsme chalupářskou vsí Petříkov a zakousli se do svahu. V místě, kde jsme chtěli nocovat a kde jsme i měli doporučení od pána z vlaku, ale nebylo dost místa, takže jsme pokračovali dál. Bylo nám stále pěkně teplo. Došli jsme až na vrchol, kde už spala parta čundráků. Vrátili jsme se tedy o kousek níž, kde jsme měli vyhlédnutý pěkný plácek v lese. Tam jsme postavili stany, malá Maruška a Milan si ustlali na plachtě a zalehli jsme ospalí až někdy o půlnoci.

           Ráno jsme si pěkně přispali a vychutnali si snídani v trávě J DSCN4339. Sbalili jsme se a vyrazili opět na vrchol Smrku, tentokrát za světla. Byl odtud výhled na polskou stranu. Pokračovali jsme dál po hranici podél patníků, které se staly našimi souputníky na dva celé dny. Brzo začalo být docela teplo a ve stoupáních jsme se pěkně zapotili. Na vyhlídce Kovadlina jsme si dali pauzu a pár chuťovek, výhled byl nádherný IMG_6120-pan.. Další zastávka byla o kousek dál před Břidličným u pramene, kde jsme poobědvali. Malá Maruška a Milan tím ale čas neztráceli a vyrazili na odbočku k vodopádu na Stříbrném potoce. Čekal je strmý sestup a pak opět výstup zpět. My jsme po obídku vyrazili napřed na Špičák. Vedro bylo už dost nepříjemné, tak jsme na vrcholu zalezli do stínu smrčků. Odkud už to byl jen kousek na Hraničky. Bohužel jsme cestou tam nenašli červenou značku, minuli jsme pramen a šli jsme i nadále po hranici po zelené. Nakonec se nám podařilo po váhání značku najít. Objevili jsme krásně upravenou studánku, což nás dost potěšilo J. Pak jsme pokračovali po hlavní cestě a bohužel jsme si zašli kus z kopce špatným směrem. Odbočka byla totiž dost nevýrazně značená. Potkali jsme pěknou opuštěnou chaloupu, která se přímo nabízela se svým příštřeškem, posezením, grilem a ohništěm, ale nakonec jsme usoudili, že by nebylo vhodné zde kempovat. Našli jsme si místo v lese u nedalekého pramene.IMG_6161 Kousek od nás kempovala pod přístřeškem další parta, z Ostravska. Byli jsme po pouhých 15 kilometrech poměrně dost zničení, hlavně já J. Po hodinovém mrtvolném ležení jsem ale zase ožil J. Maruška a Milan dorazili na místo o něco později, ale našli nás rychle.

          Po hromadném vaření na vařičích všeho druhu a jídel všeho druhu jsme se sešli všichni k Milanově kytaře. Milan opět zazpíval pár svých písní, ve kterých textuje a zhudebňuje hlavně zážitky z výletnických akcí. Nutno opět dodat, že docela trefně J. Pak přišly na řadu písně obecně známé. Tu se v lese objevilo světlo, tak jsme se podivili, kdo se to blíží. Ukázal se obrys jakéhosi trampa, který hledal místo pro přespání pro sebe a svoji přítelkyni/parťačku. Byly to ortodoxní trampové s usárnami a čutorami J a jak jsme se dozvěděli, byli z Brna. Ustlali si kousek pod nás pod igelit. Když ona trampka postřehla kytaru, brzo přinesla i svoji a s Milanem hráli ve dvou. Pepa silně ožil u starých trampských hitů, Ryvolovek a dalších, atmosféra byla stylová až idylická J IMG_6151. Petr už nějakou dobu poslouchal ze stanu a když bylo dlouho ticho, ozvalo se najednou „neslyším hrát!“ J Po půlnoci se naše sestava pomalu roztrousila do stanu a na plachty.

      Ráno jsem byl ostatními vyhecován k rychlému sbalení (přece jen ta hromada krámů působila dojmem, že se rychle sbalit nedá J), které se mi podařilo, což ostatní evidentně nechtěli uznat J, každopádně jsme byli schopni vyrazit „už“ v deset hodin J. Po společném focení jsme došli kousek na rozcestí. Tam se začaly postupně scházet trampské party, kterých jsme od včerejšího dne napočítali asi šest Trampové se scházejí na Hraničkách :-). Někteří z nás zmínili články na internetu a v cyklistickém časopise, které hovořily o opuštěném, zapomenutém koutě Česka. Tak tady jsme to rozhodně neviděli J. Malá Maruška s Petrem se od nás otrhnuli, chtěli odjet dřív a potřebovali dojít na vlak do Javorníku. Takže jsme jim zamávali a pokračovali jsme dál po hranici, teď už naštěstí o něco klidnější. Viděli jsme krásné výhledy do kraje a potkávali jsme místa, kde se do revoluce setkávali čeští a polští disidenti, vyměňovali si samizdaty, názory a zkušenosti a kdovíco ještě J Na rozcestí na Černém koutě byl opět trochu nával, ze kterého jsme vytěžili aspoň výbornou moravskou slivovičku J Dál jsme šli radši opět po hranici po vedlejší cestě a počítali jsme patníky s vidinou oběda. Pepa totiž, kvůli motivaci, vyhlásil číslo patníku, kde se bude jíst J.  Nakonec jsme stejně došli k horní části vísky Zálesí, kde jsme si nabrali u chalupy vodu z potůčku a udělali jsme si dobrý oběd na posezení (někteří se jídla už nemohli dočkat, že? J).IMG_6178 O kousek dál jsme došli k silničnímu (dnes už bývalému) hraničnímu přechodu u Travné, kde jsme odhodili odpadky (jak výjimečné místo v těchto horách J ) a odpočinuli si. Opět jsme zvolili divočejší a opuštěnější cestu po hranici, která nám dala opravdu zabrat. Začínala něčím nevábným a o kus dál jsme zase neomylně zapadali do bláta. Pepa zkusil variantu proběhnutí a výsledkem byly pěkně ohozené nohy až po zadek J Po proběhnutí blátem. Čekal nás ostrý výstup a nahoře zase neuvěřitelná kvanta, statisíce mravenců. V podstatě šlo o jedno mraveniště a jejich stezku o délce asi 500 metrů! Nesměli jsme se vůbec zastavovat, jinak by nás celé oblezli J. Až na dalším rozcestí jsme si od nich trochu oddechli. Dál jsme šli do mírnějšího kopce na Borůvkovou horu. Cestou na nás štěkal pes a pak se nás zalekla nějaká malá holčička („tam nejdu“ J), asi jsme nevypadali důvěryhodně J. Na vrcholu nás uvítala zánovní rozhledna a právě zavíraný kiosek. Milan ale neztrácel hlavu, na grilu ještě přiložil na doutnající oheň a uvařil si pohotově polévku J. Postupně jsme se vyšli podívat nahoru a odměnou nám byl výhled od rovin polského Slezska přes Jeseníky, Kralický Sněžník, Orlické hory až po Krkonoše IMG_6215-pan.. Pepa přišel s nápadem přespat na rozhledně a ostatní více či méně nadšeně souhlasili J. Kdo nebyl nadšený byla Monika, ale nakonec přemohla svoji nejistotu z výšky asi 25 metrů a zůstali oba s námi J. Vynesli jsme si nahoru všechny věci a uvelebili se tam. Tu a tam přišli nějací turisté, vesměs Poláci. Pobavil nás jeden ochočený holub, který byl tak drzý, že přicházel na délku ruky- drobky ale odmítl. Když už nás začal štvát, najednou frnk a byl pryč za kopcem. Svoje věci jsme podle Pepy rozdělili do dvou kategorií- ty, které by mohly propadnout škvírami v prknech a ty, které ne J. Milanovi propadly až dolů některé listy jeho zpěvníků J.  V devět večer přišel jeden Polák se synem a dal ses námi do řeči. Nedokázal nějak pochopit, že tam chceme přespat J. Užili jsme si západ slunce, Milan fotil jako divý a pak jsme zalehli IMG_6259. Ještě o půlnoci přijelo k rozhledně auto a na věž vylezli tři Poláci J. Holt někdo radši v přírodě přespává a někdo se do ní vozí J. Pak už jsme mohli v klidu a v závětří spát. Co bylo ale na celé akci nejpikantnější bylo řešení noční a ranní nutkavé potřeby J. Pro ty účely jsme vzali nahoru několik kelímků od piva J. A opravdu se využily J. Někteří si tak mohli odzkoušet, že jeden půllitrový ráno fakt nestačí J. A co s obsahem? Musel se zručně vylít přes zábradlí J. A že něco přistálo na vstupní stříšce? Nevadí J

        Dali jsme si budík na východ slunce, ten nebyl sice až tak ohromující, ale výhled na okolní hory ano. Pak jsme ještě dospali do osmi hodin (tedy aspoň někteří). Ráno jsme slyšeli otevírání dolních dveří, někdo se pomalu sunul nahoru, ale zřejmě, jak nás viděl, tak zase sešel J. Vyklubal se z něj pán z KČT, s dřevěnou nohou (!), který si sem vyrazil už brzo ráno z Travné. Rychle jsme sbalili a dole se nasnídali. Sešli jsme do vsi Travná ke kapličce, prameni a křížové cestě, okupovanými důchodci zde pobývajícími IMG_6306. Minuli jsme první restauraci po třech dnech, ale jídla jsme měli stále dost J. Potkali jsme i nečekaně velký kamenný kostel. Ze vsi jsme si zkracovali cestu na zelenou značku po louce a lesem, našli jsme ji bez problémů. Teplo bylo celkem nepříjemné, ale brzy nás svlažil krátký déšť. O kus dál jsme si dali studený oběd. Milan se odtrhnul s tím, že jde prozkoumat nedalekou pec na vápno. Nás čekal mírný sestup do údolí Račího potoka. Je zde příjemná skalní vyhlídka Vyhlídka na Račí údolí. Odtud jsme se stočili ke zřícenině hradu Rychleby (Reichenštejn). Ten byl obsypán účastníky malířského kurzu národní galerie, takže jsme se rázem ocitli v civilizaci J. Obsadili jsme pak jedno z nádvoří Zřícenina Rychleby a osondovali blízký potůček jako zdroj vody na pití a mytí J. Milan dorazil o dost později, došel až do Javorníku a cestou potkal krásné, velké a červené třešně, tak jich natrhal tašku i pro nás J. Není třeba dodávat, jak nás tím potěšil a důkazem bylo, že do půlnoci po nich nebylo ani památky J. Pepa navrhnul zahrát si na vlkodlaky, tak jsme tuto hru i přes omezenější počet hráčů hráli celý večer. Opět jsme se dobře bavili a zažívali rychlá rozuzlení a překvapení.

     Někdy v půl páté ráno nás probudil déšť a holky i Milanovo sakrování, neboť musel upravovat plachtu J. Už před osmou jsme začali balit a do toho trochu poprchávalo. To nás popohnalo k rychlejšímu startu. Sešli jsme lesem ke kapličce a odtud mezi bíle kvetoucími makovými poli jsme došli do zámecké zahrady. Zámek je moc pěkný a chtěli jsme zajít na prohlídku Zámek Javorník. Ty však byly vzhledem ke svátkům obsazené na dvě hodiny dopředu, tak jsme to vzdali. Pokochali jsme se výhledem z terasy na město a seběhli jsme do něj. Nakoukli jsme do kostela a pak jsme našli restauraci Taverna, kde jsme spokojeně usedli. Byla to první větší civilizace po čtyřech dnech a my jako čundráci jsme si přišli v upraveném prostředí lehce nepatřičně J. Vychutnali jsme si pití a jídlo a mezitím venku začalo silně pršet. Chtěli jsme stihnout vlak ve dvanáct, tak jsme chtě nechtě museli ven do deště. Na nádraží to bylo asi kilometr a na něm už čekalo několik desítek čundráků a turistů. Ti se pak vměstnali do jednoho vagónu motoráčku. Cestou na nás okénkem pršelo a foukalo, oproti předchozím dnům se prudce ochladilo. A ještě jsme cestou přibírali další „šťastlivce“, samozřejmě na stojáka. Naopak nás opustil Milan, který pokračoval v průzkumu výběžku a chystal se pak s Maruškami na Slovensko Milan se loučí. Průvodčímu frnknul před nosem, prostě to nestihnul J. V Lipové-Lázních jsme přestoupili do prostornějšího spěšňáku, který nás dovezl opět do Zábřehu (mně tam pořád skákal ten Záhřeb, kde byla pár dní před akcí Maruška J ). Koupili jsme si místenky a obsadili větší část jednoho kupé. Společnost nám kromě mladé dvojice dělala i andulka v kleci na stolku J a pak i dvě balení kakaových věnečků jako pozůstatek zásob, které přešly skoro celé Rychlebské hory J IMG_6387. V Praze jsme byli už někdy v půl sedmé a holky snad i stihly rychle navazující přípoje směr Benešov a Vysočina. Všichni se těšili na domácí osobní hygienu J

     Tak skončil další z mnoha puťáků, které jak vidno úspěšně pokračují velkým přispěním Pepy a které si vždy najsou své příznivce J. A že se tenhle jaksepatří vydařil J

 

Zobrazit fotky z akce

Vložil: Zbyněk. Vloženo: 20.7.2010. Poslední úprava: 28.7.2010.

Napsat komentář

Reklama