Výletník

Přihlášení Vzhled stránky

Sjíždění Lužnice a Nežárky

Devátá výletnická "voda" v řadě, opět do jižních Čech. Počasí zrovna nevyšlo, vody bylo víc, než dost a taky proto jsme zažili i trochu adrenalinu. A užili jsme si to pořádně :-).
Vzpomínka na vodu Lužnice- Nová řeka- Nežárka

      Už podeváté vyrazili Výletníci a jejich kamarádi na vodu a tentokrát jsem zvolil zatím nepokořené jihočeské řeky Lužnici a Nežárku, které patří mezi nejoblíbenější vodácké řeky. Pro rakupitulaci zatím pokořené: 2x Vltava, Jizera, střední Sázava, 2x Ohře, Ploučnice, Otava. Termín jsem dohodnul s Ondrou na třetí víkend v červnu a ačkoli se zdálo, že lepší počasí by mělo být v tomto termínu už skoro jisté, realita nás opět vypekla. Alespoň bylo dost vody, až moc J

      Počty přihlášených na akci byly opět vysoké stejně jako poslední dvě „vody“. Opět se přihlásilo hodně mých kamaádů a jejich kamarádů, kteří nakonec tvořili většinu výpravy. Opět dost lidí postupně odřeklo (bohužel kvůli nachlazení i Ondra, známý to čochtan J ) a další se přidali. Z výletnické sestavy jeli vedle mě jen Dana plus její kamarádka Jana, Petr- Ptolemaios a „velká“ Maruška, dále pak Aleš s Věrkou (nyní už tři roky „Západokrušnohorci“ od Sokolova), můj spolužák z VŠ Petr, Věra z Prahy, její i moji kamarádi Eva a Martin z Teplic, Andrea, Lenka,  pět členů naší jachtařské posádky z Jadranu Alena a Luky a Eva s Petrem plus Radim a konečně můj bratranec Jirka- celkem 19 lidí. Organizace dopravy byla trochu složitější, ale nakonec jsme se dohodli na dopravě čtyřmi auty, ke kterým přibylo páté v sobotu ráno a tři holky jely vlakem.

      V pátek odpoledne a večer vyrážely postupně posádky auty z Prahy a užili si tradiční zácpy na výpadovkách, nyní ještě zhoršené opravami a stavbami na D1. Cesta vlakem byla tentokrát stejně rychlá. Naštěstí kus za Prahou už byla trasa volně průjezdná.  Večer jsme se začali sjíždět do kempu v Majdaleně a už cestou chvílemi pršelo. V kempu jsme chvíli poseděli po slunečníkem, ale déšť nás pak zahnal na stojáka pod přístřešek bufetu IMG_5431. V jednu chvíli se sputil totální liják, který se později změnil ve vytrvalý mírnější déšť. Občas jsme si dali panáka nejen na zahřátí a hlavním tahounem byla Andrea J. Poslední páteční posádka dorazila až někdy v jedenáct a někteří vydrželi u bufetu až do jedné. Naštěstí v noci už moc nepršelo.

        V devět ráno nám pan Marsa z půjčovny Marie dovezl 10 laminátových lodí a dovezených 10 vest se bez problémů rozebralo- chladnější počasí a hodně vody bylo dobrou motivací. Lodě byly takovou „retro“ vzpomínkou na staré časy, přesto byly v dobrém stavu a nezatékalo do nich IMG_5434. Jejich mínusem byla menší stabilita a výhodou lepší ovladatelnost, než u plastových lodí. Stabilitu by ale při velkém množství vody v řece účastníci ocenili přece jen víc J. Z Prahy dorazili ještě Eva a Petr a došlo na převoz části aut do rekreačního třediska v Jemčině, kde byl nás sobotní cíl. Už start na lodích ve dvanáct hodin byl okořeněn koupáním Radima a Lenky, kteří neudrželi rovnováhu při nastupování J. Udělali se pak i o kousek dál, takže zatímco jsem vyjížděl v singlu, za chvíli už jsem měl na přídi dámského pasažéra- a nutno říct nyní již klidnějšího J. Čekal nás dost náročný úsek plný meandrů a vrbiček, ti, co jeli Ploučnici si to dovedou dobře představit- bylo to v podstatě totéž, jen tentokrát bylo více vody. Radim měl problémy i nadále a podporu mu dávali Aleš s Věrou, jako vždy připraveni pomoci všude, kde je to potřeba, prostě naši „záchranáři“ J. Po krátké zastávce na samotě u Tikalských jsme vyrazili na další úsek, který si „užili“ vedle Radima hlavně Eva s Martinem, kteří už pak vzdali nastupování do lodí a cca 2-3 kilometry meandrů prostě splavali. Koupali se i Alena s Lukym a Eva s Petrem. Ti šťastnější na první trojici čekali hodinu a půl na Rozvodí, kde se Lužnice dělí na Starou a Novou řeku DSCN0130. Relativně v duševní pohodě byl Radim, který celou situaci vtipně okomentoval jako „kaňonink“, což je jinak splouvání prudších řek bez lodi J. Radim je naštěstí horkokrevný člověk, takže mu zima vůbec nebyla J. Voda měla odhadem nějakých 15°C a vzduch tak 17 ! Eva z Teplic se dostávala do pohody o něco déle, ale poklidný charakter Nové řeky k tomu dal možnost.

       Dál jsme tedy měli v plánu pokračovat po Nové řece- věděl jsem, co by znamenalo jet Starou, taktéž plnou meandrů, pak přes Rožmberk a navíc 23 km bez kempů. Nová řeka teče většinou rovně příjemnou krajinou kolem hrází rybníků a podél starých alejí a dubů. Vody bylo tolik, že se vylévala do okolních luk, bylo cca 1 metr nad normálním stavem, přesto chyběl další metr do 1. stupně povodňové aktivity. Cestou jsme sice minuli kemp v Mláce, ale nebylo zde žádné občerstvení, takže jsme žili ze zásob. Před místním jezem, který působil hodně děsivě DSCN0140, jsme se s Lenkou vyklopili při vystupování, což ukázalo, že je to stejně jako nastupování nejrizikovější činnost J. Po přenesení lodí jsem pak ještě chtěl pomoci Radimovi vyjet pod jezem, na háčku, ale za moment jsme se už koupali oba J. Radim to pak zase radši odpochodoval vodou. DSCN0144 Kilometr před cílem jsme se „vlili“ do Nežárky a cesta byla už velmi pohodová, řeky tekly pozvolna, ale vyloženě „volej“ to taky nebyl.

       V rekreačním středisku Jemčina si část lidí vzala chatky a zbytek zůstal ve stanech. Hned jsme naběhli na dobrý guláš, tři holky si opekly buřty na ohni a já jsem začal sušit věci J. Muselo se ještě dojet pro auta a mohli jsme se osprchovat v příjemně teplé sprše. Večer jsme se všichni sešli u stolů v sále u krbu, ve kterém zpočátku plápolal oheň a pak už krb jen žhnul. Popíjelo se všechno možné a na krbu se opékaly buřty IMG_5443. Pak jsem vytáhnul kytaru a chvílemi rozezpíval docela dost lidí J. Hlavně od Andrey pak chodilo docela dost panáků, takže jsem byl brzy nejveselejším účastníkem a hraní se stávalo trochu obtížným J. „Sjeli“ jsme různé známé hity a žádané byly hlavně rychlé a halekačky J. Lidi postupně odpadávali a my poslední tahouni jsme šli spát v jednu, neboť i pan majitel natáhnul u karet původně plánovanou večerku z jedenácté hodiny.

        Ráno jsem se snažil popohánět lidi k aktivitě a přesunu aut, což se podařilo s určitým zpožděním. Na vodu jsme dosedali v jedenáct těsně pod jezem u kempu IMG_5447. Čekala nás příjemná plavba mírným tokem, občas zpestřeným stupňem, jezem a mírnými meandry. Vítězem dne v koupání byli vedle Radima Jirka s Petrem, koupali se dvakrát, z toho poprvé pod jedním z malých stupňů. Toho se všichni lekli natolik, že jsme radši lodě tahali přes sto metrů kopřivami. Mezitím nás nepozorovaně předjely Dana s Janou, což předjímalo další dobrodružný vývoj událostí…

         Další cestou jsme předjeli skupinu devíti lodí, dětí kolem 14 let s vedoucími, na červených plastových lodích DSCN0171. Měli se taktéž stát aktéry toho, co následovalo. V jednom místě se nejmíň jedna loď vyklopila a hned je následoval Jirka s Petrem, sami ani nevědí jak J. Dojeli jsme k jezu u osady Metel, který je udávaný jako jeden z nejnebezpečnějších. Pohodlně jsme přistáli u zděného pbřehu  a vynesli lodě. Dali jsme si občerstvení v místním bufetu a čekali jsme, jestli nedorazí Dana s Janou IMG_5449. Ty si přitom myslely, že je část lodí před nimi a vyrazily jako první. Po marném čekání a volání na mobil jsme vyrazili na poslední úsek naší plavby, do vsi Hamr, i my.

       Na mostě v Hamru jsem viděl Danu a ostatní, kteří hned začali pokřikovat, ať to stočíme doprava ke břehu. Brzo nám došlo proč. Most vede totiž začátkem pravotočivé zákruty řeky a asi 15 metrů za ním je nečekaný jez IMG_5452. Tedy očekávaný, ale nikoli takhle náhle. Někteří už byli připraveni ve vodě, aby nás zachytili. Jez za zvýšeného stavu vody vypadal děsivě a vyděsil mě následně víc poté, co jsem se dozvěděl, že v něm skončila loď Dany a Jany a Jana s ní. Naštěstí to přežila jen s mírným šokem. Vesta jí moc nepomohla, spíš naopak, ve vodě se jí svlékala přes hlavu, byla příliš velká. Loď skončila i s věcmi v barelu někde pod jezem, holky jí už nenašly. Za pár minut se pod mostem začaly vynořovat lodě s dětmi, které jsme rychle chytali a zřejmě mnohé zachránily před pádem do jezu. Domluvil jsem se pak s vedoucím od nich, že se po naší lodi při další plavbě do Veselí podívají. Poté jsme nakládali lodě a ostatní věci na přívěs. Holky se duševně smiřovaly s faktem zaplacení ztracené lodi a ztrátou cenností, peněz a dokladů. Jakou však bylo radostí, když nám po pár desítkách minut volal pán z oné skupinky, že loď našli a vytáhli na břeh asi 800 metrů po proudu, ještě ve vsi Hamru. Loď byla celá pod vodou a prozradil ji barel na ni uvázaný. Zajeli jsme tam s pánem z půjčovny a holky se radovaly nad záchranou věcí. Pak už jsme jen prohodili pár vět z pánem a rozloučili se s ním. Eva, Petr, Martin, Eva a Lukáš odjeli autem pro zbylá auta. Petr P. s třetím Petrem, Alešem a Věrou odjeli před čtvrtou  na Prahu, aby dvojice stihla spoj do Sokolova. Jirka vzal vedle mě a Lenky ještě vykoupanou Janu do Prahy. Cestou ještě přišla dobrá zpráva, že skupina na plastovkách našla jedno pádlo, takže konečná ztráta rovná se tomu druhému. Průjezdnost trasy na Prahu se s postupujícími hodinami zhoršovala, ale oproti pátku to šlo. Tak se všichni ve zdraví dostali domů a mohli vstřebávat zážitky.

    Letošní voda přinesla hodně vzrušení i obav a strachu, někomu chvíle zoufalství a jindy zase radosti, krásnou přírodu a jako vždy super partu se spoustou legrace. Prostě voda vždy bude neoblíbenějším typem akce J. A hlavně, že jsme všichni zdraví a celí J

Zobrazit fotky z akce

Vložil: Zbyněk. Vloženo: 29.6.2010. Poslední úprava: 30.6.2010.

Napsat komentář

30.6.2010    Ondra

Zbyňku, kdybys měl tenhle rok ještě nějakou vodu, tak dej vědět dopředu.
Odpovědět
Reklama