Výletník

Přihlášení Vzhled stránky

Běžkování v Krušných horách

Tradiční druhé hory, hodně zasněžené, znepříjemněné jedním správcem a vydařené díky dobré partě i počasí.
Vzpomínka na hory Zimní víkend v Krušných horách

Stalo se ve Výletníku již několikaletou tradicí vyrazit začátkem března na běžky do východní části Krušných hor. Nevynechali jsme ani loni a využili jsme tentokrát pěkně tuhé zimy.

        Zpočátku mělo v plánu jet osm lidí, sestava se ale v průběhu týdnů pěkně zamíchala. Někteří lidé onemocněli a měli zdravotní potíže, další se dodatečně přidali. Nájemce horské chaty u Bendů na Novém Městě byl už po telefonu lehce nepříjemný a strohý, ale věřil jsem, že se vše v dobré obrátí...

       V pátek 5. března jsem po dohodě s jediným plánovaným parťákem pro ten den- Petrem zvaným Chobi, vyrazil na osmou hodinu na chatu. Od podvečera Chobi procházel s Maruškami a jejich kamarádkou Teplice, aby se pak přesunuli k ní domů na návštěvu a menší večírek. Přidal se k nim i Milan, který až po cestě napříč Teplicemi na místo srazu zjistil, že byt hostitelky je na dohled od jejich domu J. Jak to tak bývá, Chobiho nechtěli jen tak pustit, takže dorazil na chatu až po půl jednácté. Já jsem čas trávil koukáním na televizi s dosti osekanými kanály. S Chobim jsme pak pokecali, pojedli jeho venkovského uzeného a v půl jedné jsme zalehli.

            Ráno jsme vyrazili na snídani, kde jsme byli sami (ostatně celý víkend tam mimo nás nebyl nikdo další). Byla celkem vydatná, ale mě chuť zkazil správce, který si nechal navíc naúčtovat džus, aniž by předtím něco řekl. Že snídaně nemohla být dřív, než v devět, nám naštěstí nevadilo. Počkali jsme, až v deset přijedou první lidi autobusem z Teplic- obě Marušky, Milan a Lenka. Na poslední účastníky jedoucí autem- Honzu Němce s Naďou (Honza se na výletnické akci objevil po letech) a jejich kamarádem Rosťou a Pepu, jsme si počkali do jednácti. Na objížďce v Českém Středohoří totiž zapadli do sněhu a kluci museli auto vytlačit. Pepa se navíc musel zastavit v místní půjčovně lyží pro běžky, neboť se mu jeho nové rozklížily. Rozklížily se mu pak i ty z půjčovny, tak je šel potom ještě vyměnit :-). Sjelo se nás tedy nakonec deset, oblékli jsme se do teplého oblečení a vyrazili ven. Venku bylo zataženo, sněžilo a foukal docela nepříjemný vítr.Sobotní start Příjemný byl čerstvý sníh, který napadal na starý přemrzlý a na rozdíl od něj nepodkluzoval.

            Vyrazili jsme z Nového Města k Vitíšce, chatě, na níž jsme byli ubytování loni a kam už jsme se už vracet nechtěli. Že může být ještě hůř by nikdo z tehdejších účastníků nevěřil :-). Někteří cestou ještě řešili mazání voskem a to se podařilo více méně vychytat. Jeli jsme po zasněžené silnici směrem na Cínovec a chvílemi hodně hustě chumelilo.IMG_4104 Nakonec jsme se rozhodli dojet až na Cínovec. Cesta po otevřených místech byla dost znepříjemněná větrem, podobným, jaký jsme zažili na stejném místě loni. Tentokrát jsme ale navštívili jinou restauraci, ke které jsme došli přes benzínku a hlavní silnici. Konečně jsme se prohřáli a dopřáli si dobré jídlo. Zpátky jsme vyrazili stejnou cestou a na rozcestí U vojáka jsme odbočili doprava na běžkařské okruhy. Milan s Lenkou jeli rovnoměrnější a o něco kratší stejnou cestou zpět. My jsme si užili některým již známý sjezd, tentokrát celkem v pohodě a s minimem pádů :-). Jeli jsme příjemnými lesy a přes potoky až na běžecké okruhy délek 5 a 10 km. Vyjeli jsme k vlakové stanici Nové Město a odtud jsem jeli po uježděné cestě až k silnici. Tam jsme se akorát sešli s Lenkou a Milanem, těsně před západem slunce. IMG_4116 Dorazili jsme na chatu a tam Pepa s Chobim pocítili „milé“ chování pana správce, který je v domnění, že jde o hosty restaurace, vyhodil s běžkami ven před chatu. Na pokojích nám během dne stihnul povypínat topení, takže některé pěkně vymrzly. Ve sprchách teplá voda spíš netekla než tekla, takže mnozí v otužování pokračovali :-).  Posezení ve společných prostorách chaty s vlastní konzumací bylo samozřejmě iluzí, takže jsme se sešli na jednom z pokojů a přichystali jsme si pohoštění v podobě jednohubek, „furtožerek“, vína apod. Rozjela se družná zábava, kterou později doplnil Milan s kytarou. Zapěl i další novou píseň, tentokrát o jízdě na igelitkách a rozbitém lavóru z Jizerek :-). Zdá se, že kromě cancáků a fotek nám přibyl další dokumentační prostředek :-). A nutno říct, že se toho Milan zhostil s talentem jemu vlastním, za což sklidil potlesk :-).

       Vzhledem k tomu, že jsme chtěli večer vyprovodit Lenku a Milana na chatu Lenčiných rodičů v Mikulově a že jsme od správce nedostali klíče od chaty, šel jsme se s ním dohodnout na našem návratu. Když zjistil, že jsou na chatě neubytovaní, tak nařidil rychlé vyklizení. Rozhodli jsme se tedy všichni přesunout do blízké restaurace penzionu U Studánky. Na cestu nás vyprovodil milý pan správce se slovy „otevřu vám do jedenácti a pak si venku třeba umrzněte“. To už nejen mě dosti nakopnul, ale udrželi jsme slušné chování. Na chatě zůstali Honza s Naďou jako záložní posádka s připravenými prostěradly pro případ návratu oknem :-). V restauraci jsme akorát obsadili poslední volný stůl a obsluhovaly nás bodré, přesto slušné hostinské. Dali jsme si vínko a někteří i poháry. S postupujícím večerem se někteří z nás trochu lízli a zábava se rozjela naplno :-). Vyprávělo se, bavilo a došlo i na společné focení s vypůjčenými brýlemi :-) Netradiční brejlouni :-). I přes hladinku jsme sledovali hodinky a pro jistotu dorazili k naší chatě na čas. Pan správce po chvilce váhání odemknul a vpustil nás dovnitř. Zavolal si mě pak dolů s cílem vyříkat si vzniklé spory. Pochopitelně vyvolal hádku, ostatně i bez toho jsme se mu chystali říct od plic, co se nám nelíbí. Přidal se Chobi, který se stejně jako já nechal trochu strhnout emocemi a Pepa, jako vždy zachovávající rozum a podle toho argumentující a ukládající si vše na svůj mozkový harddisk, aby pak mohl jednotlivé detaily, které nám v opojení alkoholem a emocemi vypadly, ostatním za tepla vyložit :-). Správci vlastně vadilo jen to, že  pár lidí onemocnělo a nepřijeli (podotýkám, že za dva se platil storno poplatek). Když jsme správce (který se ohradil proti označení správce :-)) nakrknuli natolik, že začal být sprostý, raději jsme hádku ukončili a vyklidili pole. Šlo zjevně o asociála, který neumí vycházet s nikým, jak se později potvrdilo. V omezenější sestavě jsme pak ještě chvíli poseděli na pokoji a snažili se problémy hodit za hlavu. Nakonec jsme si z toho ještě uměli dělat legraci :-).

       V neděli jsme se sešli na snídani, někteří s obavami a Pepa nešel raději vůbec, nějak ztratil chuť. Věci na chatě jsme si nechat nemohli (bylo znemožněno správcem ještě před hádkou), takže jsme je naložili do aut a vyrazili jsme stejným smerem, jako v sobotu. Panovalo oproti sobotě krásné slunečné počasí a to jsme si náležitě užívali.IMG_4130 Od Vitíšky jsme sjeli dolů na okruhy a dali jsme si ten kratší, který jsme natáhli k německé hranici do Rehefeldu IMG_4136. Bohužel se zde nějak nepřipravili na vstup do Schengenu a chybí zde můstek přes hraniční potok. Nejdřív jsme mojí vinou zakufrovali po slepé stopě (zřejmě se na to podle hustoty stop chytá hodně lidí :-) ) a pak už jsme po kamenech přeskočili na druhou stranu.Img0485Po německé straně hranice jsme jeli po louce směrem na Moldavu, kam jsme si vystoupali do kopce. Honza během dne oproti sobotě ztrácel tempo, nebylo mu dobře. Později chudák zjistil, že má neštovice, které chytil od svého synka. V restauraci u nádraží bylo beznadějně plno, takže když jsme se aspoň podívali do nádražní budovy Moldavské nádraží, vrátili jsme se do restaurce u vietnamských obchodů, kterých je tu plno. V pěkně zařízeném prostoru jsme si pochutnali na dobrých jídlech a poklábosili. Dál už nás čekal sjezd a stoupání k Novému Městu kolem moldavské lokálky, která jela oproti sobotě pěkně obsazená. Do Nového Města jsme dojeli už někteří docela unaveni, ale příjemně :-). Naložili jsme se do aut, rozloučili a vyrazili domů. Chobi s Maruškami se cestou zastavili ještě na kopci Boreč u Lovosic, kde jsou zajímavé výdechy teplého vzduchu.

      Víkend jsme nakonec hodnotili jako velmi vydařený i přes nepříjemnosti se správcem a opět se tak ukázalo, že dobrá parta překoná kdejaké nesnáze J. Takže se těšme na další jistě opět skvělé akce J.

Zobrazit fotky z akce

Vložil: Zbyněk. Vloženo: 17.3.2010. Poslední úprava: 25.3.2010.

Napsat komentář

24.3.2010    Milan *
Neštovice
Teplice, Krupka a mohu-li soudit i Litvínov vše v pořádku :-)
Odpovědět
Reklama
23.3.2010    Helca
chata
To by mne nenapadlo, že může být něco horší než Vitiška.
Odpovědět
21.3.2010    Honza *
Neštovice
Uplynulo 14 dní, to je inkubační doba, tak kolik lidí jsem nakazil? :-( Jinak aspoň u mě byl nejhorší začátek, první 4 dny, hlavně středa po tom víkendu. Pak už je to jen takové vysílené polehávání na nalších 10 dnů a trocha toho nepříjemného svědění. Zítra už půjdu do práce. Jinak to byla moc pěkná akce (teda až na pana nesprávce), dík Zbyňku za organizaci.
Odpovědět