Výletník

Přihlášení Vzhled stránky

Běžkování v Jizerkách

Tradiční pobyt na chatě v Hraběticích v Jizerských horách. Opět nechyběl sníh, dobrá parta, kupa legrace a tentokrát ani azurové nebe po celý víkend.
Vzpomínka na hory Zimní Jizerky

       I letos vyrazili Výletníci do Jizerek a bylo to již pošesté v zimě a popáté na chaty VÚTS v Hraběticích. Zájem o akci byl dlouho velký a převyšující kapacitu chaty, která skýtá jen osm lůžek. Když nás bylo dvanáct, zastavil jsem přihlašování na akci. Bohužel těsně před akcí museli ze zdravotních důvodů odříct Radka s Honzou, Efka a nakonec i Lucka. Kvůli Radce nejela Marcela, naopak se pár dní před akcí přidala Helena

     Letos jsem po loňských zkušenostech s blouděním v lese obtěžkaný zavazadly v půlmetrovém sněhu vyrazil o něco dříve a s vědomím, že už nezabloudím J. I tak se povlečení a osobní věci docela pronesly. Na chatě jsem byl před šestou, tak jsem mohl otočením kolečka hned zatopit J. Helča přijela s Pepou autem až k chatě v půl sedmé. Zvolila trasu přes Liberec, kde si trochu pobloudili, ale nakonec dojeli v pořádku J. Obě Marušky s Danou přijely o něco později, bez bloudění J. Na Milana jsme museli počkat do pozdějšího večera.

     Ubytovali jsme se v chatě, holky měly pro sebe větší pokoj nahoře, kluci malý pokojík a gauč dole. Začalo tradiční vaření hrnců čaje a večeření. Pak jsme se rozhodli otevřít láhev bílého vína. Zátka v lahvi ale vězela neskutečně pevně a tentokrát to nebyla moje nešikovnost, neuspěl ani Pepa a to ani s mojí podporou a pak Marušky J.IMG_3715 Nakonec si pomohl částečným vydloubáním korku a vytažením zbytku J. Všechno je dokonale zdokumentováno na videu J. Marušky udělaly chlebíčky z bagety, přidaly se brambůrky a lehce pálivé oříšky s wasabi, tedy japonským zeleným křenem. V půl desáté jsem vyrazil s velkou Maruškou do Liberce pro Milana. Asi potřeboval natrénovat, protože s batohem, kytarou a lyžemi přeběhnul půlku Libece na místo srazu J. Zvyk z dob života na studentských kolejích J. Přivezl nám kýženou kytaru, kterou jsme tentokrát Pepa i já nechali doma. Zapělo se pár písní a kytara putovala přes Pepu k Helče a pak zpět.IMG_3732 Spát jsme šli postupně po půlnoci, Marušky s Milanem vydržely jako obvykle nejdéle.

      Ráno jsme vstávali před devátou, holky byly na nohou jako první. Pořádně jsme se nasnídali, navařili čaj na cestu, část lidí- „bezšupináči“- navoskovala lyže a navlékli jsme se do teplého oblečení, protože venku udeřily mrazy, ráno asi -15 °C. Docela jsme se toho děsili, ale pohybem jsme se zahřáli, tak jen občas mrzly ruce, tváře, uši. Venku svítilo slunce a obloha byla vymetená. Sněhu bylo tak akorát, stopy byly pořádně projeté, neumrzlé, takže byly ideální podmínky vyrazit. To se podařilo až před jedenáctou hodinou. Vyjeli jsme tradičně na Královku. Po nezbytném fotografování rozhledny a celé partičky pod ní DSCN3884 jsme sjížděli po široké cestě k Prezidentské chatě. Odtud následoval prudký sjezd k rozcestí, který byl zkouškou umění brzdit J. Někteří, jako Milan nebo Pepa brzdili hlavně po zemi J. Milan si jízdu a pád simultánně natáčel s foťákem v ruce J.  Dál jsme jeli chvíli z kopce, chvíli do kopce, s mnoha zastávkami menší oklikou směr Nová Louka. Helča už se třásla na něco teplého z restaurace nebo bufetu, tak jsem s ní sjel na boršč, který docela bodnul J. Po půlhodině jsme vyrazili směrem na Hřebínek. Na prvním rozcestí jsme se rozdělili na dvě skupinky podle náročnosti. Marušky, Milan a já jsme vyrazili na Hřebínek, ostatní rovnou na Bedřichovskou přehradu. Naše skupinka se zastavila na Hřebínku na svařák z bufetu, na který holky vystály poctivě frontu.Hřebínek Pak jsme se už museli zahřívat i pohybem. Přejeli jsme Olivetskou horu a sjeli směrem k bedřichovské přehradě. Já jsem nějak přejel odbočku, tak mi pak Maruška volala, ať se vrátím. Mezitím jsem stihnul špatně poradit cestu jeptišce na běžkách (ano, v sukni a se šátkem J)Jeptiška na běžkách domnívajíc se, že jsem jinde J. O kus dál nám už přijeli naproti Dana a Pepa, aby na hrázi přehrady při čekání nezmrzli. Helča na nás poctivě čekala a nakonec jezdila aspoň sem a tam J. Po svačince a focení Bedřichovská přehrada jsme vyrazili zpět k cestě na Novou Louku a pak naší tradiční cestou s výšlapem na Královku směrem domů na chatu. Zapadající slunce vytvořilo krásné scenérie s červánky nad Ještědem.Ještěd při západu slunce Závěrečný sjezd už jsme spíš jen protrpěli, ale dojet jsme stihli ještě za světla. I přes pocit pořádné únavy jsme měli v nohách trasy jen asi 16 a 20 km. Leckdo si stěžoval na bolest kloubů a svalů, asi už stárneme J.

       Na chatě jsme padli „za vlast“, odpočívali a jedli. Marušky uvařily špagety s omáčkou a masem z konzervy, kterými jsme se pořádně nacpali J.  Brzo přišly s nápadem zajezdit si trochu po sněhu. Nápad dozrál někdy v devět večer, kdy jsme vyrazili směr sjezdovky na Severáku vybaveni igelitovými taškami a velkým lavórem J. Dana a Helča zůstaly na chatě, měly toho dost J. K blbnutí jsme si vybrali menší sjezdovku, na kterou dopadalo světlo z reflektorů na hlavním svahu. Byla už hezky upravená rolbami, které už jezdily po hlavní sjezdovce a jejich řidiči nás museli jistě pozorovat J. Zjistili jsme, že lavór kvůli plochému dnu použít je sjezdu nepůjde, zato igelity posloužily skvěle.IMG_3728 Nejvíc to jezdilo přímo pod vlekem, kde si člověk musel dávat pozor, aby nedostal pomou do hlavy J. Mně se to ale stejně podařilo, když jsem jel těsně za trojicí Pepa-Maruška-Milan a odhozená poma mě neomylně trefila J. Blbnutí ve spodní části sjezdovky nám ale nestačilo a tak jsme vystoupali i na obří haldu sněhu navršenou nahoře zřejmě do zásoby a skvěle sloužící pro strmý start J. Měli jsme trochu nedomyšlený nápad nechat lavór s batúžkem a igelity kousek pod haldou, prý že poslouží jako terč J. Brzo jsme zjistili, že jízda nabírá až nesutečných rychlostí a že igelitka je prostředek zcela neříditelný a ne moc snadno brzditelný J. Velká Maruška dokonale vířila sníh a Milanovi se chtě nechtě podařil zásah nohama do lavoru. Mrazivá teplota a notná rychlost měly za následek jeho destrukci J. Tak jsme se aspoň vyfotili při přísaze na lavór přímo na sjezdovce J.Přísaha na lavór :-) Rolbaři na nás nevletěli, tak jsme mohli v klidu odejít zpátky na chatu. Tam jsme ještě udělali chlebíčky a velká Maruška ohřála zajímavou bowli- z bílého vína a ananasové šťávy- moc dobrá J. Taky jsme se vyblbli s olivami- nová disciplína „ústní fotbal“ J.Olivo-šup tam :-) Zahrálo se na kytaru, Milan dokonce zapěl píseň, kterou složil na téma jindřichohradecké úzkokolejky, kterou jsme shlédli na Silvestra. Do postelí jsme odpadávali opět postupně.

          Na neděli jsme plánovali tradičně jen omezenou trasu, navrhnul jsem oblíbenou kolem josefodolské přehrady. Helča už se na další běžkování necítila, ale nás ostatních šest opět před jedenáctou vyrazilo. Počasí bylo opět slunečné a mrazivé. Užili jsme si sjezd k přehradě, pak si trochu zastoupali a kochali se výhledy na zamrzlou nádrž.IMG_3757 U jednoho neoficiálního rozcestí jsme si rozhodli zkrátit cestu zpět. Za chvíli už jsme šlapali lesem do kopce po nějaké staré pohraniční stezce opatřené vysokými patníky. Milan byl jediný, kdo to nevzdal na běžkách a vystoupal na nich náročným terénem a lesíkem.IMG_3763 Pak už nás čekal jen sjezd a stoupání na rozcestí a tím se náš okruh uzavřel. Na chatě jsme sbalili věci, uklidili, já s klukama jsme šli ke správcové vrátit povlečení a klíče a nahlásit zrušený lavór J. Kupodivu to přijala s ledovým klidem J. Nový už je koupený. Helča odjela domů a zbylé holky na nás počkaly na parkovišti na Severáku. Odtud jsme vyrazili na vrch Slovanka. Cestou jsme potkali běžkaře řítící se po silničce na začínající posyp, tak jsme každého varovali, ať brzí. Jeden byl tak rozjetý, že po zvolání „brzdi!“ to hned zastavil po zemi J. Prostě Sněženky a machři hadr J. Na vrcholu kopce jsme po umrzlých schodech vystoupali na nejstarší železnou rozhlednu v Česku IMG_3774 a výhled byl docela pěkný. Pak jsme zapadli do místní chaty na čaje, polévku a vychutnali jsme si i výborné palačinky, které kolovaly kolem stolu J. Celá naše skupina se zaujetím sledovala malého Zbyněčka, něco přes rok starého synka spolužačky malé Marušky, která zde náhodou pobývala. Pak už nezbývalo než zaplatit a v pět jsme vyráželi na cestu domů. Já jsem vzal kluky na vlak a autobus do Liberce a absolvoval jsem mé obligátní a profláknuté rodinné návštěvy J. Holky si na úvod cesty domů užily jízdu po namrzlých zákrutách a pak už zamířily na Prahu a Benešov.

      Máme za sebou další z vydařených akcí, okořeněných kupou legrace, blbnutí a aktivního vyžití. A děláme tak něco pro své tělo a pro duši J.

 

Zobrazit fotky z akce

Vložil: Zbyněk. Vloženo: 1.2.2010. Poslední úprava: 1.2.2010.

Napsat komentář

2.2.2010    Helena *

No jo, Milan - největší sportovec.
Odpovědět
Reklama